Globální oteplování

Na globálním oteplování zeměkoule se mimo jiné také podílí stav CO2 v ovzduší. Sluneční záření dopadající do atmosféry z vesmíru je z části (35%) odraženo zpět do vesmíru. Zbytek záření dopadá na zemský povrch, který otepluje. Přirozeně se vyskytující skleníkové plyny (vodní pára, metan a CO2) zachytávají část odraženého záření, které atmosféru ohřívá. Tyto vlivy působí od nepaměti a lze říci, že s ostatními vlivy po dlouhá staletí v rovnováze.

Právě nárůst skleníkových plynů zejména pak CO2 způsobuje, že se v atmosféře zachytává více odraženého záření, takže dochází k postupnému ohřívání atmosféry. Tento mechanizmus bývá označován jako skleníkový efekt.

 

Lidstvo produkuje více CO2 než dokáže zeleň proměnit na kyslík.

Rostliny jsou obrovským spotřebitelem vzdušného oxidu uhličitého, který s pomocí fotosyntézy přeměňují v ústrojnou hmotu a přitom vydýchávají kyslík. Kácením deštných pralesů se schopnost Země "recyklovat" CO2 zmenšuje. Přičemž industrializace, kdy zejména pro výrobu energie a pohon vozidel se spalují fosilní paliva, naproti tomu zvyšuje produkci CO2.

 

Řešením je omezování produkce CO2, zejména spalování fosilních paliv a důsledné využívání čisté sluneční energie.

Comments